15. neděle v mezidobí

Podrobnosti

Kategorie: Kázání a promluvy

Zveřejněno 16. 7. 2023 0:05

Izajáš 55, 10-13 Římanům 8, 1-11 Matouš13, 1-9, 18 -23

Podobenství o rozsévači jsem poprvé slyšela v nedělní škole v Praze 4 Nuslích, kde působil můj tatínek přes dvacet let jako farář náboženské obce. Dobře si pamatuji, jak na děti biblické vyprávění zapůsobilo a jak jsme přesně pochopily jeho smysl.

Podobenství o rozsévači je prosté vyprávění, na kterém Kristus znázorňuje skutečnosti nebeského království a dílo, které velký Hospodář koná pro svůj lid.

Chce převést naši pozornost od semene vsazeného do země k semenu evangelia. Když je toto semeno zaseto do lidské mysli, přivádí zpět k věrnosti Bohu.
V případě podobenství o rozsévači se nedozvíme nic o typu půdy, druhu obilí, podnebí, dešťových srážkách, což jsou ze zemědělského hlediska docela důležité věci pro dobrou úrodu. Rozsévač rozsévá na všechny druhy půdy stejně, nikoho nevylučuje ani nezvýhodňuje. Bůh je štědrý, oslovuje každého, každý je povolán.

Existují různé způsoby přijetí Božího slova. Můžeme si počínat jako cesta kam ihned přilétne ptactvo a zrna sezobe. To je vnější roztěkanost – syndrom dnešní doby, ve kterém spočívá velké nebezpečí. Další možností je přijmout Boží slovo jako kamenitou půdu. Zrno sice vzklíčí rychle, ale také rychle uschne, protože nestačí zapustit kořeny. To je obraz těch, kteří přijmou Boží slovo chvilkovým nadšením, které je ale povrchní a při první těžké zkoušce života taková slabá víra zanikne, stejně jako semeno zapadlé do kamení. Třetí možnost, o které Ježíš mluví je přijmout Boží slovo jako půdu, na níž roste trní. Trny představují všechno to, co nás spojuje s tímto světem. Bohatství, úspěch, světské starosti. Slovo možná trochu vyroste, ale dusí se, slábne a zvadne. A konečně je tu možnost čtvrtá Boží slovo přijmout jako dobrou půdu. To jsou ti, kdo naslouchají Slovu, přijímají je, chrání je a snaží se ho uskutečňovat v každodenním životě. To, že to není vůbec jednoduché potvrdí všichni, kteří se vydali touto cestou, ale nejdou po ní sami. Každý, kdo dovolí Bohu, aby člověku stále připomínal kým skutečně je, zasévá dobrou setbu. A tohoto poznání můžeme dojít jedině pomocí meditace, modliteb, liturgie a četby Písma. To má také Ježíš na mysli, když hovoří o víře: Ježíš jim odpověděl: „ Mějte víru v Boha! Amen pravím vám, že kdo řekne této hoře: Zdvihni se a vrhni se do moře a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít“. (Marek 11, 22 - 23).

Každý z nás je půdou, na níž padá zrno Slova. Nikdo není předem vyloučen. Slovo dostává každý z nás. Můžeme se jenom ptát: „ Jakým typem půdy jsem já? Podobám se cestě, kamenitému terénu, nebo trní?“

Podobenství o rozsévači je vlastně příběhem o lidech. O tom jak my lidé přijímáme Boží slovo a jestli ho vůbec přijímáme. Můžeme být příjemci, rozsévači nebo můžeme zůstat jen cestou, kam přilétne ptactvo a zrna sezobe. Svět kolem nás se neustále a zásadně proměňuje, proto není třeba hrát si na svět, který už není. Čas poloprázdných a zavřených kostelů jsou výstražná znamení, která nás obklopují, ale vždycky budou ti, kteří slovo přijmou a zaseté slovo přinese  několikanásobný užitek. A v tom spočívá naděje a smysluplnost našeho zvěstování. Všude tam, kde překážky Boží setby člověk odstraní, Boží slovo určitě přinese své požehnání.

Lenka Palčovičová, NO Kutná Hora.